Předkládané dílo navazuje na někdejší řadu CD a DVD, které vydalo NSEV Kladno-Čabárna: album dvou CD Hlasy našich ptáků I: Velmi vzácné druhy pěvců a album dvou DVD Hlasy noci I: Noční ptáci a žáby. Následné album se dvěma DVD obsahovalo 131 druhů ptáků, které nyní nacházíte zde.  Nahrávky jednotlivých druhů v obou souborech řadíme za sebou podle vývojové řady ptáků a podle příbuznosti druhů tak, aby vynikla vzájemná podobnost, či rozdílnost příbuzných druhů v hlasových projevech (např. lindušek, lejsků, pěnic apod.). Proto zde nejsou řazeny abecedně.

    Hlasy ptáků jsou dostatečně známé. Mají celou škálu zvuků počínaje zpěvem, přes volání, vábení, varování, hlas úzkosti atd. Zpívají ponejvíce samci, ale u některých druhů se ozývají i samice, které mají často svůj specifický hlas. V nahrávkách je zachycen především zpěv ptáků, i když zvuky některých druhů (např. chřástalů), nikterak nepřipomíná zpěv, tak jak ho známe. Pokud je na záznamu zachycen jiný hlas ptáků nežli zpěv, je to výslovně uvedeno.

    V textu u jednotlivých druhů se Vít Zavadil zmiňuje o prostředí, v němž předmětný druh žije, a většinou jsou popsány různé typy hlasů, které si můžeme poslechnout. Téměř vždy je také uvedeno datum a místo nahrávky. U některých druhů autor také představuje básníky, spisovatele, hudební skladatele a výtvarné umělce, které určitý druh inspiroval k umělecké tvorbě. Že byl ptačí zpěv přepisován do notového záznamu, asi mnohé z vás nepřekvapí, málokdo však ví, že první pokusy o zápis ptačího zpěvu do not pocházejí již z přelomu 13. a 14. století. K dokonalosti dovedl tyto přepisy až ve 20. století francouzský skladatel Olivier Messiaen. Někteří básníci se pokoušeli přepsat ptačí zpěv do lidské řeči. Z našich to byl především barokní básník Jan Kořínek, který transkriboval zpěv slavíka, Jiří Sádlo v básnickém cyklu „Prázdná země“ přepisuje zpěv kosa; lidskými slabikami vyjadřuje zpěv ptáků i Miloslav Topinka. František Halas ve známé sbírce „Já se tam vrátím“ vystihuje některé druhy doslovně: „Už čížek bude varovat: Ci-zí, ci-zí! A pěnkava zanadává: Rr-ošťák, rr-ošťák!“ (což je doslovný přepis závěru strofy zpěvu pěnkavy, jen si ji poslechněte). "Už aby sedláček chcíp, vzkazuje mi strnad“, píše Jakub Deml. Když si poslechnete zpěv strnada, seznáte sami, že Deml skvěle vystihl rytmus strnadova zpěvu. Zaposlouchejte se tedy do ptačích hlasů, třeba vás napadne něco podobného jako J. Demla a možná i štiplavějšího.

O autorovi nahrávek

    Vít Zavadil se věnuje nahrávání zvuků od roku 1980 dodnes. Nahrával na Slovensku, ve Slovinsku, v Chorvatsku, Maďarsku, Rumunsku, Německu, ve Francii a především na našem území. V roce 2007 v NSEV vyšlo album dvou CD Hlasy našich ptáků I: Velmi vzácné druhy pěvců, v roce 2012 tamtéž album dvou DVD Hlasy noci I: Noční ptáci a žáby, v roce 2016 DVD Naši ptáci II a Hlasy noci II. Na Slovensku pak CD Kurz vtáčieho spevu. Autor nahrávek napsal řadu článků o obojživelnících i ptácích a je spoluautorem několika knižních publikací o obojživelnících včetně zahraničních. Spolupracuje také s umělci, kteří se ve své tvorbě nechávají inspirovat zvukovými projevy zvířat či živočichy obecně.

   Hlasy žab můžeme v naší přírodě slyšet především v noci a není-li uvedeno jinak, všechny nahrávky tak i byly pořízeny.

    Uveďme ve zkratce některé informace o zvucích, kterými se námi zmínění živočichové dorozumívají. Žáby mají několik typů hlasů. V přírodě nejčastěji slyšíme tzv. pářící hlas, někdy se mu také říká svolávací hlas. Sameček jím dává samičce najevo, že je tady, a zároveň upozorňuje jiné jedince, že našel vhodnou lokalitu k rozmnožování. Dále žáby vydávají často teritoriální zvuk, jímž vymezují svá území. Méně často je slyšet tzv. osvobozující hlas. Takto se ozývá sameček žáby, kterého uchopí jiný sameček ve snaze se s ním spářit. Samečci stejného druhu si porozumí a chycený žabák je uvolněn. Avšak obejme-li sameček např. ropuchy obecné samečka jiného druhu, pak ropucha jeho osvobozujícímu hlasu většinou nerozumí a může obejmutého samečka hodně ztýrat.

   Hlas žab je zesilován zvukovými měchýřky, tzv. rezonátory. Ozývají se téměř výhradně samci. Při vydávání zvuku leží žába většinou na hladině s nafouknutým rezonátorem zesilující hlas, který je navíc posílen tím, že se odráží od vodní hladiny. Avšak všechny druhy žab zvukové měchýřky nemají, proto je hlas některých druhů dosti tichý. Některé druhy se navíc ozývají pod vodní hladinou, takže vodní sloupec tento zvuk ještě navíc tlumí.

   Tempo přednesu žab závisí na teplotě, především vody. Tělesná teplota žab se mění s teplotou prostředí. Když je voda studená, žáby jednoduše kvákají pomaleji, v teplé vodě je tempo přednesu rychlé. Více je o problematice hlasů žab pojednáno v článku: Zavadil V. (1984): Hlasy a biologie žab v době rozmnožování 1-3. - Naší přírodou, Praha 4 (4): 20-21, (5): 20-21, (6): 18-19.

O autorech

    Z několika stovek nahrávek, pořízených členy ZO ČSOP Nyctalus v rozmezí více roků, vybrala kolekci typických hlasových projevů Helena Jahelková, naše přední odbornice v oboru chiropterologie, která se podílela na vytvoření metodiky sledování netopýrů pomocí ultrazvukového detektoru.

    ZO ČSOP Nyctalus se zabývá praktickou ochranou netopýrů, péčí o nalezené netopýry a chovem trvale hendikepovaných netopýrů pro účely vzdělávání veřejnosti. Organizace sdružuje amatéry i vysokoškolsky vzdělané odborníky. Úzce spolupracuje s Českou společností pro ochranu netopýrů, se záchrannou stanicí AVES v Brandýsku u Kladna a dalšími odbornými institucemi a orgány ochrany přírody.

Úvodem

    Netopýři jsou často pokládáni za tajemné noční tvory. Málokterý člověk je viděl zblízka, ačkoli je třeba pozoroval, jak poletují za soumraku těsně nad vodou či vysoko nad stromy. Řád Letouni (Chiroptera), kam patří také naši netopýři a vrápenci, je rozšířen takřka po celém světě a obsahuje přes 1100 druhů. V ČR bylo zaznamenáno celkem 27 druhů.

    Netopýři v mírném pásmu mají specifický životní cyklus: v zimě spí zimním spánkem, který se nazývá hibernace. Při hibernaci zpomalují své životní pochody na minimum a teplota jejich těla klesá i ke 2°C. Na jaře se probouzí a podle životní strategie jednotlivých druhů přelétávají několik kilometrů, desítek kilometrů či táhnou na vzdálenost až 2000 km. Samice tvoří mateřské kolonie a na začátku léta porodí 1-2 mláďata. Po jejich osamostatnění odlétají do míst, kde se setkávají se samci. Podzim je u netopýrů ve znamení lásky – dochází k páření a spermie přežívají v rozmnožovacím ústrojí samice až do jara, kdy dojde k oplození.

    Netopýři jsou oproti většině ostatních savců zvláštní také tím, že takřka neustále produkují zvuky - ačkoli vidí, jejich hlavním orientačním smyslem je sluch. Vydávají série signálů a z jejich ozvěn dokáží rozpoznat, co je před nimi. Tento způsob orientace v prostoru se nazývá echolokace. Frekvenční rozpětí se pohybuje od 5000 Hz do více než 200 000 Hz. Člověk slyší rámcově od 20 Hz do 20 000 Hz. Netopýři dokáží mezi jednotlivými signály rozlišit časovou prodlevu 400 ns a některé druhy dokonce 10 ns. (1 nanosekunda = 1 miliardtina sekundy, 1 s = 109 ns). Liší se i hlasitosti vydávaného signálu od 40 dB SPL do 135 dB SPL. (SPL = hladina akustického tlaku). Některé druhy, jako například netopýra velkouchého, tak lze stěží slyšet a přezdívá se jim „šeptající netopýři“, jiné lze zaznamenat na velkou vzdálenost. Pokud vydávají signály k přesnému zaměření kořisti, dokáží rozlišit strukturu úlovku velkou jen 0,04 mm.

    Každý druh netopýra vydává své specifické signály, takže je lze podle nich rozpoznat. Mezi nejdůležitější znaky patří především frekvence s maximální energií (nejhlasitější frekvence), počáteční a koncová frekvence, délka signálu a délka intervalu mezi signály (rytmus). Rozlišení druhů není však úplně jednoduché, neboť svoji echolokaci přizpůsobují prostředí a situaci, ve které se právě nacházejí. Pokud netopýr létá v otevřeném prostoru, kde nehrozí žádná srážka, zpomaluje rytmus signálů a snižuje frekvenci i frekvenční průběh. Jakmile se začne přibližovat k nějaké překážce či zaznamená kořist, vydává echolokační signály mnohem rychleji, zkracuje je a zvětšuje frekvenční rozsah jednotlivých signálů. Zjednodušeně bychom mohli lov kořisti popsat takto „pííííp pííííp pííííp píííp pííp píp píp pip pip pipipipipip“. Echolokační signály se v průběhu evoluce vyvíjely tak, aby co nejlépe sloužily v prostředí, ve kterém netopýr loví.

    Echolokační signály netopýrů se klasifikují podle jejich frekvenčního průběhu. Zde uvedeme jen zjednodušené členění: signály, které mají skoro konstantní frekvenci, se nazývají kvasikonstantní (QCF) a jsou charakteristické pro netopýry lovící běžně v otevřeném prostoru, např. netopýra rezavého. Frekvenčně modulované (FM) signály u našich netopýrů jsou utvářeny tak, že klesají z vyšší frekvence do nižší. Pro představu je lze přepsat jako „pííííííýýýýýp“. Rozlišujeme několik druhů, zde postačí zmínit velmi strmé frekvenčně modulované signály (STFM), které jsou charakteristické u netopýrů lovících těsně u vegetace nebo pro koncovou fázi lovu, kdy se netopýr snaží zjistit co nejvíce informací o objektu v co nejkratším možném čase „píýp“. Příkladem je netopýr vodní, jehož signály mohou klesat z frekvence 90 000 Hz do 25 000 Hz za pouhých 0,005 ms. Typy signálů mohou různé druhy netopýrů střídat, nebo je spojují do charakteristického frekvenčního průběhu. Další variantou jsou konstantní signály (CF) charakteristické pro vrápence, „pííííííííp“, které bývají z obou stran opatřeny tiššími FM konci.

   Kromě echolokačních signálů vydávají netopýři řadu hlasů, které jim slouží ke komunikaci. Například vábení samiček, hlasy nevole, spor o místo, kde se netopýr hodlá zavěsit a podobně. Tyto zvuky jsou většinou lidskému uchu slyšitelné jako skřípání, syčení, pištění či cvakání.

Jak se pořizovaly nahrávky

    K převedení ultrazvukových, člověkem neslyšitelných zvuků do normálního slyšitelného spektra, slouží tzv. ultrazvukové detektory. Tyto zpracovávají signál třemi různými způsoby. U detektoru se systémem převodu „heterodyning“ volíte otáčením danou frekvenci, na které netopýr nejhlasitěji vysílá, a podle rytmu a tónu usuzujete na druh. Je výborný pro zjištění výskytu netopýrů, nicméně nelze určit druh s jistotou na 100%. U dalšího typu detektoru, „frequency division“, dochází ke snížení frekvence, ale samotný signál je redukovaný a zachovává pouze základní charakteristické parametry pro určení druhu. Jistota určení druhu na základě naměření charakteristik signálu ve specializovaných zvukových programech je však mnohem vyšší. Typ se systémem „time expansion“ celou sekvenci zpomaluje a tím i snižuje frekevenci. Signály jsou stejné jako originální, jen frekevence je např. 10x nižší a doba trvání 10x delší. Nastavením koeficientu, např. 10 v specializovaném akustickém programu dostaneme originální čísla u celé nahrávky. Naše nahrávky byly pořizovány detektorem Pettersson D240x v systému heterodyning i time expansion. Kromě toho jsme ještě zaznamenali u některých druhů také slyšitelné zvuky. Nahrávky byly dále upraveny v profesionálním studiu.

    U každého druhu najdete 2-4 nahrávky: signály v režimu heterodyning, které můžete on-line poslouchat i na levných ultrazvukových detektorech, a nahrávky time- expansion, které si poslechnou majitelé dražších detektorů ze záznamu z tzv. zvukové smyčky.

   U netopýra parkového a netopýra rezavého se zastavíme podrobněji. Netopýr parkový byl předmětem dlouholetého akustického zkoumání a byla u něj objevena asi nejsložitější zvuková komunikace ze všech netopýrů. S netopýrem rezavým se můžete setkat nejčastěji, dokonce vás může „navštívit“ i u vás doma. Proto jsme mu věnovali mimořádnou pozornost.

   Přijměte naše pozvání do tajemné temnoty, která pomocí „kouzelné krabičky“, ultrazvukového detektoru, ožije a přiblíží neznámý svět, plný zvuků, jenž je nám, díky nedokonalosti člověčích smyslů, utajen. Zažijte s námi dobrodružství odhalování hlasů netopýrů, zvířat tajemných stejně jako temnota, která je obklopuje. Tak pozor! Zapnout detektor, průběžně ladit frekvenci a jdeme do terénu!

ZO ČSOP Nyctalus, listopad 2015